ADVENTNÍ KALENDÁŘ 23-24.12. 2010 „Dvacet trojka“ a „Dvacetčtyřka“ už pro ty, kteří sem chodí pravidelně není žádným překvapením. Do „23“ jsem si dovolila zveřejnit útržky z některých Vašich dopisů a sms, tak abych alespoň částečně odkryla a přiblížila ten prima vztah, který ke svým štěňatům mají. Doufám jen, že mi nebudou mít za zlé, že jsem předem nepožádala o jejich souhlas… Těch vzkazů a dopisů je za ta léta již hodně a myslím, že by si zasloužily na našich stránkách vlastní sekci… Do „24“ Martin zařadil letošní přáníčka a PFky, které od vás došly… No, a náš adventní kalendář je u konce a doufám, že vás ani letos nenudil… Přeji vám všem ty nejhezčí Vánoce plné lásky a pochopení. A ten Nový rok ať je pro vás všechny jen a jen úspěšný . Pište, volejte, mailujte, dejte o sobě vědět, budeme na to čekat… Jana 22.12. 2010 Do dnešního wallperu se nám ukryl webmaster a tvůrce kalendáře, a já myslím, že má na to plné právo… Absolvoval s námi letos všechna mistrovství se svou téměř nezničitelnou dobrou náladou, smyslem pro humor, vše trpělivě dokumentoval, doma stříhal a ozvučoval, nahrával a občas i mazal, přel se o výsledek… Občas vidíme věci každý jinak, ale přesto si jeho názoru velmi vážím, stejně jako si vážím toho, že je to dobrý syn a dobrý kamarád… Doufám, že nám ta pospolitost všem třem ještě nějakou chvíli vydrží… Jana 21.12. 2010 Dnešní wallper prezentuje zbytek vrhu M, tedy hlavně Marca a Marry, ale i Mendy a Miky…. Přestože těmto štěňatům bylo letos už pět let, jsem moc ráda, že jejich majitelé s námi stále komunikují, posílají zprávy a fotografie… Marcovi přeji do příští sezony pevné zdraví a úspěchy na výběrových závodech, Marry pak mnoho štastných chvil strávených společně s její báječnou rodinou. Oběma holkám v Čechách pak mnoho úspěchů jak v chovu, tak i ve výcviku. Jana 19.12. 2010 Dnešní wallper je poctou a poděkováním dvěma „zámořským“ majitelům našich dnes už závodně úspěšných štěňat … a to Deb Pensiero a Butch Henderson. Oba cvičili od štěněte, oba svým psům věnovali nezměrné množství času, energie a financí. Pro oba není jejich pes pouze prostředkem k získání cen, je to i partner a kamarád, kterému věnují skvělou péči. Děkuji a přeji hodně úspěchů i v dalších letech. Jana 18.12. 2010 „Osmnáctka“ je malou vzpomínkou na letošní první mistrovství mládeže stopařů a můžete zde vidět, že se naši vořeši zúčastnili v dosti slušném počtu – zleva Drako, Nemo, Niki a Fox. Na menší fotce uvidíte i jihočeskou partu (taky poměrně početnou). Přestože se nám na tomto závodě mohlo dařit určitě lépe, nevzpomínám na něj ve zlém – naopak. Nikiny poslední soutěžní stopa letošní sezóny byla pro mne neskutečným zážitkem a satisfakcí, přinesla mi zpátky ten pocit, že to snad neděláme úplně blbě. Byl to žolík na konci hry, který maže všechno a všichni se mnou budou souhlasit, že konec dobrý – všechno dobré ! Díky Martinovi za bezva video z této stopy, je tam všechno, skvělá muzika, napětí, i ty emoce na konci… Všichni jsme byli rádi, že to zrovna takhle skončilo… Jana 17.12. 2010 Tento wallper zobrazuje jenom velmi malou část (celkem 65)obrázků nejfotogeničtějšího člena naší „crazy family“, pořízených v minulých deseti letech. Nejstarší je asi ta s Fredem, nejnovější je z letošního podzimu. Uvidíte, že jí doslova „prošly rukama“ všechny naše soudobé vrhy. Uvidíte, že stejně báječný vztah jako ke psům má ke kočkám, koním, králíkům, rybičkám… Uvidíte ji na prázdninách na Olšině, na TTM i na soustředění v Rakousku, na horách v Prkeňáku. Jedna z těch, co mám nejradši je nafocena v kleci výtahu na dně 400m propasti Royal Gordge v Coloradu… Když jí byl rok, byla s námi lyžovat ve Slovinsku, když jí bylo deset, procestovala se mnou 7 států USA. Vždycky to zvládla obdivuhodně, je ohromně přizpůsobivá, společenská, miluje nové věci a má ráda když se „něco děje“. Poslední dva roky zabírá Nikina skutečně polovinu jejího „já“. Přesto zvládá výborně školu, angličtinu a francouzštinu, tanec… Pro příští rok má mnoho snů a přání, myslím, že dva z nich, ale převládají nade vším… Já je tady neprozradím, ale slibuji, že budu pomáhat při jejich realizaci ze všech sil!!! Jana 16.12. 2010 Tento wallper je věnován poslušnosti… Přiznám se, poslušnost je má nejméně oblíbená disciplína, ale to je dáno čistě subjektivními důvody – mou pomalostí, leností, neohrabaností, atd. Ale když ji někdo umí, je to krása, a já ho moc obdivuji a tiše závidím…? Na dnešních fotkách můžete vidět Richarda v akci (tu metrovku málem převrátila), Hokýška jak vzorně vypracovává žebřík, Zareka s prvním „opravdovým“ aportem… Na dalších je pak Vena s Quellinou na vysílačce a poslední je Jola s X-lifem při nácviku chůzí… Doufám, že se vám obrázky budou líbit i dnes… Jana 15.12. 2010 Mistrovství MSKS –( mládež) to byl pro nás nervák s dobrým koncem, Jani vyhrála svou kategorii, stopu i celkově, Karolínka s Drakoušem uhájili v těžké konkurenci třetí místo, když kromě nich se na bednu už vešly jenom děcka ze Slovenska… Slováci nás tady dosti školili, a to platí i pro dospěláckou kategorii, kde Julo Benovič takřka neměl soupeře… Nikina po prvním dni ztrácela na vedení už 16 bodů, hrubě pokazila obranu a bylo vidět, že už toho závodění začíná mít dost… Naštěstí druhý den vytáhla z rukávu devětadevadesátku na stopě a bylo vyřešeno… Byl to hezký závod, i když méně obsazený než předchozí dvě mistrovství, příjemná atmosféra, dobrá organizace a hlavně Konec dobrý, všechno dobré, tak ať to platí i pro vás příští rok ! Jana 14.12. 2010 Dnešní wallper je věnován královské disciplině – stopám a hledání vůbec… Čím jsem starší, tím mám stopy radši. Už jsem o tom psala, „může“ za to Bee, která mne je naučila mít ráda. Je to vážně úžasná disciplína, i když v našich podmínkách a tříoddílových řádech jsou to jenom takové „sranda“ stopy. Moc obdivuji všechny co umějí ty opravdové těžké, staré a dlouhé stopy. Třeba jednou, až budu velká, je budu umět taky tak… Na dnešních fotkách uvidíte, že na podzim je tráva stejně suchá a šedivá v Kalifornii (Whiskey, Nr.3 jako v okolí Ledenic (Sony – Sup, Nr. 1). Uvidíte Hokýška v akci (Hawk, Nr. 2), jde mu to pořád dobře, i když zdravíčko ho letos taky pěkně potrápilo… Poslední foto prostě letos musí patřit Nikině a vy se můžete s námi podělit o radost a dojetí, které zcela neplánovaně dostihlo i rozhodčího… Tak ať Vám to všem v Novém roce čuchá !! Jana 13.12. 2010 Co napsat o Paris ????? Vážně nevím, mám dojem, že vše už bylo napsáno, jen bych se zbytečně opakovala… Ona je extrém. V jediném okamžiku vás vynese nahoru, aby vás nechala spadnout dolů, téměř na samu hranici zoufalství. Je loajální a neúplatná – v tom jakoby se podobala Artovi… Společensky je velmi milá. Je to absolutně nepřekonatelná matka. Je to naše rodinné stříbro. Je to náš „Lion heart“. Nebylo tomu tak vždycky. Když jí bylo něco málo přes rok, otrávila se nám na stopě. Nikdy na ty tři dny nezapomenu. Po první noci vážila 16 kg. Tu noc jsem s ní strávila na pelíšku v prádelně, v ruce dětskou sací lahvičku, fenu na klíně. Všechno, co jsem do ní tou lahvičkou vpravila, vytékalo s malou přestávkou druhou stranou ven. Seděla jsem tam celou noc a byla jsem úplně bezmocná. V hlavě se mi honilo absolutně všechno… Začínalo to vražednými úvahami, co všechno provedu tomu, co ten sajrajt na to pole dal i tomu, co tam s tím ubožátkem šel… Pokračovalo to sarkastickým výčtem toho, co všechno jsme do ní investovali, a že to bylo k ničemu… Myslela jsem usilovně na všechny ty lidi, kteří nám závidí jakou máme kliku, kteří žijí v iluzi, jak je to snadné – koupit dobré štěně, zařadit 1,2,3 a jsou na mistráku, lidi jim urvou ruce na štěňata a pak už to bude jen selanka… K ránu už jsem myslela jen na to, jestli Bůh či Vyšší moc chtěli, aby to takhle skončilo, připomenout mi lehce, že žádný strom neroste do nebe… Nechtěli. Přežila to. Jsem neskonale vděčná všem, včetně veterinářů, kteří na ní další dva dny a dvě noci usilovně pracovali… I kdyby už neporodila jediné štěně či nevyhrála jediný závod, nikdy nedokážu být dost vděčná za to, že ji máme… Krásné Vánoce !!! Jana 12.12. 2010 Áčka jsou ( a ještě pár dní budou ?) naším zatím posledním vrhem, vrhem, kterým jsme po 30 letech (včetně 19 leté přestávky) poprvé otočili abecedu. Matkou je naše Queen, pro kterou jsem tentokrát zvolila podle mne jednoho z nejlepších synů Vita v. Waldwinkel, a to Zica v.d. Adelegg. Moje očekávání Zico potvrdil víc než dostatečně, stal se letošním vicemistrem BSP a na WUSV v Seville (na kterou asi naši němečtí sousedé s nadšením vzpomínat nebudou)se umístil na 14. Místě jako nejlepší zástupce německé reprezentace. Queen se vytáhla a porodila hned 10 kousků, 6 pejsků a 4 fenky, vše živé a velmi vitální, s minimálními rozdíly ve váze či barvě, žádné chudinky. Kluk a holka (Attila a Alba) jsou celočerní, zbytek vrhu je vlkošedý. K dnešnímu dni jsou 4 z nich předběžně zrentgenovaní (Alba, Amber, Amy a Art) a všichni se skvělým výsledkem HD/ED. Víc než polovinu z nich jsem měla možnost vidět při tréninku a jeví se velmi slibně. Zbytek se pohybuje po světě, od Chorvatska až po slunnou Kalifornii, většina jejich majitelů má závodní ambice, tak jen tiše doufám, že o nich ještě někdy uslyšíme… Zatím jsem ráda za každou zprávu, kterou od nich dostanu, vždycky mě potěší, ať už je z Karlštejna, Splitu či El Dorada v Arkansasu. Mimochodem posledně jmenovaný - Dean, majitel našeho Aurona, je zcela jistě tím nejčastějším dopisovatelem. Jeho fotky a videa mám moc ráda, na každé z nich je totiž vidět jak si ti dva spolu rozumějí. Dean se učí o Schutzhundu z knih a videí, dojíždí na nejbližší cvičák asi 6 hodin jízdy vzdálený, ale na to, že často trénují spíše intuitivně toho Auron vážně hodně umí…Dean je prostě náš, stejně jako Syrovátkovi… Hodně štěstí, zdraví a úspěchů v Novém roce 2011 mým milým Áčkům i jejich majitelům !!! Jana 11.12. 2010 Dnešní koláž je připomínkou konání historicky prvního mistrovství mládeže ČKNO, které se konalo o prvním říjnovém víkendu na Zbraslavi. Podrobný článek z pera Luboše Jánského vyjde v příštím čísle klubového zpravodaje, nebudu mu tedy do toho fušovat. My jsme si ten závod dosti zkomplikovaly, neboť jsem kromě již vlastně "běžného" závodního stresu zažívala ještě jeden - přijala jsem totiž nabídku k posuzování obran obou kategorií. Potěšil mne celkový počet startujících i některé výkony, vystoupení slovenských mládežníků i jejich týmový duch a také Namba Majorův háj, která skončila na druhém místě v kategorii ZVV1 a byla myslím velmi příjemným překvapením celého závodu. Díky všem organizátorům, kladečům, zapisovatelkám, prezidentovi a výcvikáři ČKNO, kteří věnovali úžasné ceny, manželům Tichým za sponzoring (a Jirkovi za vtipné moderování) i všem ostatním, kteří se podíleli na uspořádání tohoto mistrovství. Předvedli, jak při troše vůle jde udělat pěknou akci i s minimem prostředků. Za všechny mládežníky - děkuji !!! Už se moc těšíme na příští mistrovství ! Krásné Vánoce !!! Jana 10.12. 2010 Dnešní wallper budiž věnován všem těm, kteří vlastní naše štěňata a super se o ně starají... Jako každý rok, prosím o shovívavost všechny ty, kteří se sem nevešli(hned mě napadá Atík=Attila, ale je vás mnohem víc), ale buďto nám vaše fotky schází nebo prostě už nebylo místo... Snažila jsem se najít co nejvíce fotek s páníčky a paničkami, ale málo platné, vy raději fotíte ty svoje miláčky při různých vylomeninách, odpočinku nebo při práci, ale sami se moc rádi nezvěčňujete. Přesto jsem jich pár našla a jednu z nich mám obzvlášť ráda, je to Dean s Auronem koupající se v železňáku... Vy všichni jste skvělí, vy všichni jste naše psí rodina, vám všem patří dík za péči a lásku, kterou dáváte našim štěňatům... Tak se dívejte - od Hokyho až po Aurona - a dobře se bavte ! Jana 9.12. 2010 O Drakoušovi jsem toho už napsala u nás na stránkách požehnaně... Všichni kdož sem na naše stránky chodí už vědí jak k nám přišel, jak vyrůstal, co všechno má za sebou... Letos v lednu se vrátil ze své americké mise po téměř 18 měsících...Nejprve pobýval v Coloradu, prakticky na poušti a kaktusech, s téměř 60 stupňovými rozdíly mezi extrémně horkým létem a tvrdou zimou. Poté se přesunul do Nebrasky s mnohem příznivějším klimatem, flórou i náhradní rodinou. Prakticky každý den za těch 18 měsíců jsem si na něj vzpomněla a pokaždé jsem měla velmi špatné svědomí. Oddychla jsem si když ho Marsha přivezla i když na letišti ve Frankfurtu na mě z bedny koukal cizíma očima. Ale on je srdíčko a za necelé tři hodiny si vzpomněl a už byl zase náš... S Karolínou to byla myslím láska na první pohled - ona hledala svého psího hrdinu a on potřeboval "svého" člověka přímo zoufale. Klaplo to. Přes prvotní neúspěch ji letos dovedl až k metám nejvyšším a splnil víc než jsme doufali... Mají před sebou novou sezónu, přejme jim, ať je sportovní štěstí, vůle vítězit a vzájemná důvěra neopustí ! Tak "Šťastné a veselé !!" Jana 8.12. 2010 Dnešní wallper je věnován obranám a Martin pro Vás letos vybral Foxíka z loňského MM ČKS, dále našeho Richarda na letošním CACITu v Tomášově, Manola z Mistrovství USA. Všemu letos vévodí Nimh(Vic), bratr Niki, který letos získal na DVG National (mistrovství USA) cenu figurantů pro nejlepšího psa na obraně "Helpers Favorite Dog". Tak hezké podívání ! Jana 7.12. 2010 K wallperu č. 7 již bylo vše z mé strany napsáno zde, takže se jenom dívejte a nechte se hýčkat tím sluníčkem, má sílu i na fotkách... Jenom ještě dodám - jihočeští mládežníci byli letos super parta a měli super výsledky - vždyť byli jenom čtyři a přece vyhráli družstva, přivezli jedno 1. a jedno 2. místo v kategoriích IPO2 a IPO3, nejlepší obranu v obou těchto kategoriích a ještě titul pro absolutního vítěze ... Děcka, byli jste fakt dobrý, díky... Jana 6.12. 2010 Dnešní wallper prezentuje celkem pět, pro někoho možná nesourodých dvojic…Možná si někdo láme hlavu, co mají vlastně společného, ale je toho (alespoň pro mne) docela dost. Všichni mají v rodokmenu naší Bee, jejich cesta k majitelům je story a jejich majitele pokládám všechny za své dobré přátele. Miloš s Querrym stále válčí a vždycky, když spolu mluvíme se se smíchem diví, že má ten jeho prezent tolik krytí, když ho vlastně ještě nikde neukázal… Miloš je prima vždycky bude můj kamarád a slibuji, že už ho nebudu nutit závodit a nechám to na něm… Dandy s Lukášem začali sloužit vlasti a taky tak trochu TARTit… Já jim moc a moc fandím a mám radost z toho, jak tam předvádějí , že umějí i IPAři parádně kousat. Dandy je bezva a jedinej figurant, který mi volá sám od sebe „Kdy už půjdem konečně trénovat ???“ To Petra se Squallem závodí hodně a často a myslím, že ráda a já jí držím moc a moc palce ať se jim daří a doufám, že o nich ještě uslyšíme… Zuzka a Nemo(Barbar) jsou super dvojka, ale Zuzka je pro mě zároveň i Marcela… Vždycky jim budu (oběma a samo i Roxíkovi) přát štěstí na závodech a zkouškách, ale moc je mi líto, že už se společně nepotkáme na mládeži, protože Zuzka nám vyrostla… Myslím, že i Nikině bude smutno po bráchovi… Venca s Quellinouu je kapitola sama pro sebe. Je pro mne kandidátem na letošní titul smolař roku. Už podruhé jim strašně těsně utekla reprezentace. Mezitím co připravil skvěle už dva psy pro MS, (oba se dokonce stali mistry své země-jenom jim nad hlavou vlála tak nějak jinak červenomodrobílá vlajka), on se s námi dostane maximálně ke Kopečkům nebo oběhnout rybník v Třeboni. ALE JÁ MU VĚŘÍM!!! Véno, kamaráde, nic se neboj, civilizace je pro měkoty, příští rok jedeme my a Ukrajina bude naše … Veselé Vánoce Vám všem kamarádi! Jana 5.12. 2010 Niki se narodila v lednu 2006, v pátém, tedy předposledním vrhu naší Bee, po otci Vitovi v. Waldwinkel. Ve vrhu bylo celkem 8 štěňat, 6 fen a pouze 2 psi. Zhruba za týden po narození tohoto vrhu porodila Irša vrh „O“, ve kterém bylo 7 fen ! Tři dny a tři noci jsem pak nedělala nic jiného než visela na internetu a vyměňovala rezervace… Bylo předem rozhodnuto, že Janička z tohoto vrhu dostane štěně, a to proto, že na ni nezbyla eMka. Miky, kterou měla původně slíbenu dostala Žofka, takže tentokrát jsem Jani musela slíbit, že dostane bez jakýchkoli podmínek štěně, které si sama vybere. Měla jsem z toho obavy, protože naše Jani trpí zásadně na nejblonďatější štěňata z vrhu. Janička na ni ukázala prakticky pár hodin po narození a byla to blondýna. V duchu jsem trpěla, ale slovo je slovo… Vyfasovala tedy červený obojek, /aby nám jí už nikdo neodnesl/ a jak rostla, jevila se povahově velmi slušně a kupodivu každý kdo se přišel podívat na štěňata se nezávisle na její barvě zeptal, zda by nebyla volná. Vzhledem k tomu, že mne dcera vždy velmi napjatě sledovala, musela jsem pokaždé vysvětlovat, že nejsem kompetentní, neboť mimino už majitelku má. Majitelka ji vždy pro jistotu odnesla dosti daleko a tvářila se přitom velmi nespolečensky, což většina zájemců respektovala, byť si zřejmě myslela cosi o tom, že se mírně přeceňujeme se třinácti štěňaty-fenami na dvoře. Když sourozenci odešli a zůstala Niki jenom s Orsou, kterou si vybral tatínek ve vrhu po Irši (jak jinak ?), čekalo ji báječné dětství, neboť Janička ji rozmazlovala a nikdo ji nekrotil. Nebyl zrovna na nic čas, neboť bylo jaro a pak léto, a my (jako obvykle) rekonstruovali. Na hraní měla Orsinu a zbytek smečky a rostla jak dříví v lese. V červenci na dovolené jsem s ní ztratila trpělivost, protože už nás k ničemu nepotřebovala a běhala jenom za smečkou, a tak jsem ji vrazila Venovi na předvýchovu. Ten ji zpacifikoval poměrně rychle a složil s ní v rekordním čase první zkoušku. Vrátil mi jí a já s ní pokračovala a byla příjemně překvapená, že to jde dobře. Od štěněte bylo vidět, že má vlohy pro stopy a je žravá, na obraně měla pevné a silné zákusy, nebavila ji ale poslušnost a na můj vkus postrádala větší rychlost. Na oficiálním rtg. v roce věku shlédl její trochu hranatější spící kostru doktor Meloun ještě na stole a poté se mě zeptal : „Kouše aspoň ?“ Když jsem přitakala, tak povídá(jako by věděl, co se mi honí v hlavě): „Kdyby kvůli ničemu jinému, tak kvůli těm rtg. by v chovu určitě být měla. Jsou super !“ (mimochodem, měl pravdu, k dnešnímu dni má 11 oficiálně zrentgenovaných potomků po 3 otcích a všichni jsou bez postihu). No, a tak zůstala. Ve dvou letech měla 9 zkoušek včetně IPO3 a SchH2 a o půl roku později už byla natolik spolehlivá, že mohla začít trénovat s Jani. K tomu zvládla do 4 let už 3 vrhy s celkem 25 štěňaty, všechna porodila živá a bez nejmenšího problému, výborně se o ně stará. Janička se na ní naučila všechno, co doposud z pejskařiny zvládla. Od počátečního „pouštění draka“ se za ty dva roky skutečně obě vypracovaly. Sluší jim to spolu a co je hlavní, BAVÍ JE TO SPOLU. Jezdí spolu po závodech kde spolu spí v posteli, a přitom Niki druhý den na place funguje a nevymýšlí. RESPEKTUJE JI. Po letošní sezoně už musím napsat jenom jednu věc: NIKÍSO, omlouvám se ti za svou předpojatost. Myslela jsem si, ty Brunhildo německá, že jsi nám byla seslána nejvyšším, abys dennodenně zkoušela moji trpělivost a trestala nás za to, že se nemodlíme. Mýlila jsem se. Jsi tady proto, abys udělala radost jednomu malému, hubenému pubertálnímu človíčkovi, který tě má hrozně rád a bezmezně ti věří. POVEDLO SE TI TO. Jo, a za tu stovkovou stopu se dostaneš do nebe, Martin to zařídí. Jana 4.12. 2010 Málo platné – „Zetka“ jsou prostě moji oblíbenci. Jednak jsou po našem (lepší napsat mém, protože se k němu u nás doma nikdo moc nehlásí, hlavně je-li zrovna čas na venčení) nevychovaném rozmazlenci Ufounovi, jednak to byla(a jsou ?) vážně krásná štěňata. Moc se těším na další jejich vývoj a doufám, že o nich ještě uslyšíme. Měli a mají ohromnou kliku na majitele, ať je to Deb Randolph v Oregonu, Debbie Pensiero v Marylandu (Debbie je již majitelkou našeho Nimha(Vic), takže to pro mne je skutečně velká pocta a výraz důvěry , že mi dovolila vybrat pro ni z tohoto vrhu Zaschu (Zaen)), Marianne v Holandsku, Luc v Belgii, Marios v Řecku, Adam v Polsku, ale i Jana na Moravě a druhá Jana s Jirkou tady kousek od nás v Ledenicích… Takže zase platí, ať 10 nebo 10000 km, všude můžete potkat prima lidi a navázat nová přátelství. Všem výše jmenovaným za jejich lásku a péči o naše mimina děkuji a moc a moc držím palce. Krásné Vánoce ! Jana 3.12. 2010 Vrh „M“ se nám narodil v červenci 2005, bylo v něm celkem 11 štěňat, ale bohužel přežilo jenom 7. Pouze o jediném štěněti , Molly, nemám žádné zprávy, zato ostatní o sobě všichni dávají vědět. Mám ráda všechny naše odchovy, ale málo platné, „eMka“ patří k mým nejmilejším štěňatům, stejně jako jejich otec Ellute patří k mým nejoblíbenějším plemeníkům. Max byl zcela normální štěně, stejně milý a kontaktní jako jeho bratři Manolo a Marco. Vaškovi jsme ho vybrali hlavně proto, že byl nejmenší ze psů a neuvěřitelně pohyblivý, stejně jako kdysi Art, a to jméno už mu taky zůstalo. To co z něj ten náš Chabrus za necelé 3 týdny udělal můžete vidět na jeho prvním videu… Max byl asi do 10 měsíců trénován v Čechách, potom pobyl krátký čas na Slovensku a odtud již putoval do USA, kde byl jeho psovodem nejprve Jim Sears a poté Sean. Není pochyb o tom, že se jim spolu daří. Na jaře letošního roku se umístili na skvělém třetím místě na AWDF National Championship (Mistrovství USA- AWDF)v Indianapolis a zajistili si tak postup na MS FCI ve Finsku. Přestože jim jejich první start na MS nevyšel podle představ, konec sezóny již lepší být nemohl – stali se mistry USA, vyhráli prestižní USA National. Za těmi úspěchy je jistě spousta tvrdé práce, ale také výborný tým okolo a také trénér, kamarád a rádce nad jiné povolanější – Mike Diehl, mistr USA, několikanásobný (a velmi úspěšný) účastník MS FCI a WUSV, jak jinak než opět s českým psem, Errim z Blatenského zámku. Jejich úspěchy mne naplňují radostí, pýchou a vděčností. Sean s Maxem pro mne objevili zcela nový emocionální rozměr pejskařiny … To naše malé půlkilové nic, které jsem první na tomto světě přivítala já, ta zlá bestie, co mě vloni málem sežrala v Krefeldu na parkovišti je prostě doooost dobrá! Díky Seane za skvělou reprezentaci jedné malé „hobby“ chovky ve světě … Díky Miku za všechnu pomoc Seanovi… Díky Veno za to, že jsi jim obě štěňata , Maxe i Erriho tak skvěle připravil… Jana 2.12. 2010 O Štěpánce a Foxovi jsem psala už vloni, ale nedokážu si představit, že by tady letos nebyli. O tom, že (a co) o nich budu letos psát jsem přemýšlela prakticky celou sezónu, nápad se rodil pozvolna, ale definitivní podobu dostal až na konci sezony na stopařích v Brantici. V té době už bylo více méně jasné, že toto je asi zřejmě poslední závod této dvojice. Fox se již v Lukášově potýkal s počínajícími zdravotními problémy, které se sice pomalu, ale nezadržitelně stupňovaly. Zkrátka a dobře – čas prostě nezastavíš… Zatímco jejich loňská sezóna byla veleúspěšná a Štěpa s Foxem vyhráli co se dalo, šli od úspěchu k úspěchu , vozili pohár za pohárem a všichni jim tleskali, letošní sezóna již tak úspěšná nebyla. Vyrovnat se s tím, že můj psí kamarád je již na konci kariéry a je třeba dopřát mu důchod, s tím, že letos už to „na bednu“ nebude – to je strašně těžké i pro dospělého , který vnímá souvislosti a umí leccos pochopit a vysvětlit. Jaké to je pro deseti-jedenáctiletou holčičku si mohu jenom domýšlet… Dívejte se pozorně na fotografie v prezentaci – neuvidíte jenom holčičku a psa, uvidíte skutečného psovoda – závodníka - odhodlaného, připraveného, s vůlí po vítězství, který předvádí svého psa jako skutečný profesionál. Ale to co neuvidíte, je mnohem důležitější . Já jsem to viděla na stopařích. Viděla jsem holčíčku, která chytala svého psa při pádu z překážky, psa, který váží o pár kilogramů víc než ona sama. Ta holčička se vůbec netrápila nedošlou stopou, neviděla jsem ani náznak vzteku či zloby z neúspěchu. Měla jenom starost o zdraví svého psího kamaráda, měla jenom strach že ho neudrží a Fox se pádem zraní… Byla to pro mne lekce z lidství, ukázka těch nejlepších vlastností a morálních kvalit, kterou by se od ní mnozí dospěláci mohli učit…. Štěpánko, moc a moc ti držím palce ať se ti s Yettim daří alespoň tak jako s Foxíkem. Máš suprovní rodiče, kteří ti moc fandí a podporují tě, poděkuj jim za to. Máš okolo sebe výbornou partu s Karlem včele, nezapomeň na to. Ty poháry zase přijdou, uvidíš. Hlavně si uchovej ten tvůj báječný vztah ke psům, tu lásku, která si neklade žádné podmínky. Děkuji ti za to jaký jsi člověk. Teta Jana 1.12. 2010 A už je to tady… Opět po roce otevíráme dnes společně první okénko našeho adventního kalendáře. Stává se z toho již taková malá tradice a mě vždy moc a moc potěší vaše maily a sms, ve kterých se ptáte („Bude ?“), glosujete, děkujete a píšete nám, co se v tomto roce událo nového a co se vám s tím naším miminem povedlo nebo taky nepovedlo… Dělíte se s námi o svá vítězství a prohry, přání a touhy, úspěchy i zklamání, někdy také o smutek když mimi onemocní nebo nedej bůh odejde. Jste součástí naší CHS a spolutvůrci našeho kalendáře. Bez vás, vašich fotografií a zpráv by nikdy nevznikl. Užijte si ho tedy i letos, nechte se překvapit Martinovými výtvory a dobře se bavte. A nezapomeňte přitom, že advent je časem zpomalení v běhu, zamyšlení, zklidnění a smíření… Možná je někde kolem vás někdo, komu jste za celý rok nestačili říci „Mám tě rád“ a vždycky je čas to napravit… Doufám, že jsme vás výběrem tématu pro první Wallper nezklamali a že nebude působit příliš sebestředně, ale začínat se má od sebe a i u nás se toho letos událo docela dost… I když nepopsané, většina z vás jistě rozlišila všechny naše holky a také si všimla, že jsme se opět o jednu rozrostli… Richard má za sebou sezonu, ve které nám splnil všechna toužebná očekávání, ale zároveň ukázal, že její potenciál je obrovský, ovšem bez tvrdé práce ty koláče v životě nebudou. Příští rok se bude lámat chleba a já pevně doufám, že náš holubář bude chtít být u toho… Una se z ošklivého kačátka proměnila v moc pěknou a šikovnou holku a dala nám letos svůj první vrh - „Zetka“- báječná a krásná mimina, o kterých doufám, ještě uslyšíme… Bee, která jako mladá nikdy nebyla nemocná, se nás(po loňském hororu) rozhodla letos opět potrápit a o prázdninách si na TTM v Plzenci otočila žaludek…Díky včasnému a profesionálnímu zákroku veterinářů z plzeňské kliniky opět, již potřetí, přežila svou vlastní smrt. Je skvělá, báječná a má vůli tu s námi být a pořád těm svým dcerám a vnučkám postačí… Niki udělala radost letos nejen mně, ale hlavně naší Jani, která ji bezvýhradně miluje, nedá na ni dopustit a všechny její průšvihy umí vyžehlit. Niki jí to vrátila tím nejlepším možným způsobem a já jsem jí za to vděčná… Sarah nás opustila jako štěně, aby se k nám po třech letech vrátila, je ohromně kontaktní, hyperaktivní a milá a dává nám svou přízeň najevo denodenně, někdy mám pocit, že vlastně nikdy neodešla. Ještě jednou díky Stáně za všechno co ji naučila a co pro ni udělala. „Last, but not least“ je samozřejmě naše Queen – žije si v pohodě na zahradě, zjevně spokojená s tím, že se nemusí již dále vzdělávat, její původ , povaha a dnes už i její odchovy jí spolehlivě zajistí její pevné místo v naší smečce. Myslím, že se tím „status quo“ vlastně docela dobře baví, konečně jsme pochopili její kvality a její sourozenci ať se dřou, když si to neuměli líp zařídit ?)) Málo platné, i když je Queen „svoje“, je prostě báječná matka a její odchovy jsou velmi perspektivní. A já už se moc, ale vážně moc těším na „Béčka“, která se mají narodit na Silvestra… Takže to jsou naše holky a to jsme my, opět po roce všichni čtyři a těšíme se na vás, tak hezké prohlížení ! Jana 29.11. 2010 Tento news bude trochu delší... V předvánočním shonu jsem narazil na polozapomenuté video naší Niki, srovnávající její obranu z loňského a letošního mistrovství mládeže, nuže přeji příjemné prohlížení. Také jsme dostali videa Zaschy a Primy, děkujeme! Dále bych chtěl upozornit, že se od 1. prosince (tedy zhruba za 24 hodin) můžete opět těšit na oblíbený adventní kalendář, kde každý den naleznete jeden wallper a text o něm. Přeji pěkné zasněžené pondělí! Martin